Soubor je starší než Rolling Stones

 Rozhovor s režisérem představení Solitudo divadelního souboru DISK Trnava Blaho Uhlárem

Vaše hra je poměrně kontroverzní a obsahuje spoustu vulgarismů. Jak na ni reagují diváci? A jak kritici?

No, málokterým divákům se to líbí. Někteří kritici to také odmítají. V naši tvorbě skutečně je velmi mnoho vulgarismů, a nechceme s tím nic dělat. Tedy, mohli bychom to odbourávat, ale lidé ze souboru to tam chtějí mít.

A proč tvoříte právě tímto způsobem?

To, co jste viděl, je to, co vychází z nás. Kdybychom se přizpůsobovali mainstreamu, možná bychom měli víc diváků, ale zatím se přizpůsobovat nehodláme.

Jakou máte návštěvnost predstavení?

Slabou. Ale asi se to nedá kvantifikovat tímto způsobem. V Trnavě, což je osmdesátitisícové město, hrajeme jednou za měsíc v sále, který má třiatřicet míst. Většinou se nám tento prostor nedaří zcela zaplnit diváky.

Môžete se ale pochlubit tradicí, která sahá hluboko do minulosti...

Tradici máme skutečně velkou. Podle všeho jsme zatím posledním představením odštartovali šedesátou sezónu souboru. Před dvaceti šesti lety zde náš soubor dokonce dostal hlavní cenu za inscenaci. Jak je vidět, náš soubor je zajímavý. Ten starý kokot Ján Rampák, kterého jste dnes viděli na jevišti, je o půl roku starší než Bob Dylan a celý soubor je vlastně starší než Rolling Stones. Je v tom obsaženo něco fascinujícího. Bohužel naše divadlo nikdy nemělo masové divácké zázemí. Mrzí mě to, ale nemohu s tím nic dělat.

Možná to není na škodu.

Nepřizpůsobujeme se tomu, co po nás chtějí trendy. Je to prostě tak, jak to je.

Takhle vymezené scény na druhou stranu mívají věrné fanoušky.

Je jich minimum, ale jsou věrní. Soubor má určité divácké zázemí, určitou konzistenci a pár teatrologů je schopno to reflektovat.

Jakým způsobem fungujete?

Město je celkem laskavé. Ještě za komunismu poskytovalo prostor kulturního domu. Pak se všechno změnilo a my jsme získali jeden malý sklep. Nemusíme za něj platit. Před zhruba sedmi lety jsme zde vybudovali poměrně slušné studio pro cca třiatřicet diváků. Díky městu je máme i slušné vybavené. Město nás dotuje zhruba 1500 eury ročně, což není sice nic moc, ale je to lepší než nic. Žebráme také od hejtmanů vyšších územních celků. Nějaké prostředky máme, ale ne vždy. Pravidelně nás podporovalo i ministerstvo kultury, letos jsme od něj ale bohužel nic nedostali.

Soubor pracuje na amatérské bázi?

Členové souboru pracují zadarmo, ale já si něco jako profesionálni režisér vydělám. Pokud tedy seženu již zmíněné granty. Nevím, kolik mi dají letos. Jinak je vše na čistě amatérské bázi.

Z čeho budete jako režisér žít, jestliže granty neseženete?

To je skutečně trošku problém. Jsem penzista a získal jsem grant i na jiné projekty. Zatím mám z čeho žít, ale to je můj osobní problém. To sem nepatří.